Tehdy v kempu na Rujáně
Škrábání na stěnu stanu se ozvalo podruhé.
„Ježiš, teď?“ řekla zklamaně.
„Nevšímej si jich.“ odpověděl a přirazil tak mocně, že vzdychla nahlas.
„Kdo to může bejt?“
„To jsou ty dva z Karl-Marx-Stadtu.“
„Třeba něco potřebujou?“
Povzdechl a zvedl se. Vztekle rozepl zip stanu.
Německý soused nesměle přešlápl.
„Können wir hinzufügen?“
Nejsem dobrý němčinář, takže jsem neporozuměl té poslední větě. Po použití překladače jsem se vážně od srdce zasmál.
Mirek Sebera 🙂
Já němčinář jsem, takže jsem se málem udusil smíchy hned po přečtení 🙂 Tenhle příběh mám už dlouho mezi oblíbenými 🙂