Vracel jsem se onehdy za úplňku od O’Briena.
Mlha… zima… strach.
Náhle se za mnou ozvalo temné zavrčení. Donellyho stvůra, napadlo mě. Polodivoký podvraťák, který dáví sedlákům ovce a občas potrhá nějakého pocestného.
Zavyl jsem, shodil kůži a zakousl se mu do krku. Blata jsou příliš malá pro dvě bestie.
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) manžel (25) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (64) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (72) život (26)
Pekne 🙂 Mily zvrat…
Ode dneška už k O’Brienovi chodím jen ve dne!
Nečekaná pointa. Jak asi dopad’ O’Brien? 🙂
Ještě tam někde musí brouzdat pes baskervilský.
Taky se mi líbil… Přesně chycená atmosféra, nečekaný konec…:-)
Úžasné. Přesně tenhle styl vyprávění mám ráda.