Za tmy
Tři pět. Už neusnu, ale na vstávání je sakra brzo. Kos na kaštanu pod oknem má jiný názor. Naplno vyzpěvuje a nevypadá, že by hodlal přestat.
Sním o nabité brokovnici.
O armádě hladových koček.
Možná by stačil kámen.
Prak?
Otvírám okno a z hrdla se mi dere první neumělý trylek.
Lepší nevědět.
Moc hezké, Anno!
(Taky mám jednoho kosa na předčasné buzení.)
Jednou bude na židli ležet brokovnice a okno bude otevřené. Co pak?
No jo, ptáci, to jsou svině. Ne náhodou jim můj synek říká „gundič“…
Cože jim říká?! 🙂
No jo, já vím, že to nic neznamená, ale nemůžu si pomoct – zní to tak nějak sprostě, že jo…