Za tmy
Tři pět. Už neusnu, ale na vstávání je sakra brzo. Kos na kaštanu pod oknem má jiný názor. Naplno vyzpěvuje a nevypadá, že by hodlal přestat.
Sním o nabité brokovnici.
O armádě hladových koček.
Možná by stačil kámen.
Prak?
Otvírám okno a z hrdla se mi dere první neumělý trylek.
+2
Moc hezké, Anno!
(Taky mám jednoho kosa na předčasné buzení.)
Jednou bude na židli ležet brokovnice a okno bude otevřené. Co pak?
No jo, ptáci, to jsou svině. Ne náhodou jim můj synek říká „gundič“…
Cože jim říká?!
No jo, já vím, že to nic neznamená, ale nemůžu si pomoct – zní to tak nějak sprostě, že jo…