Procitl.

Ruka mu ještě voněla její slastí.

Zkusil ji pohladit po vlasech. Nebyla tam.

Je ve sprše? Ne, neslyší vodu.

Posadil se. Oči pomalu přivykaly tmě.

I svršky, které z ní serval, byly pryč.

Známosti na jednu noc občas takhle mizely. Ale proč i dnes?

Tohle je přece její byt.