11:29
Za chvíli zavolá. Vím to, už přes dva roky volá ve stejnou dobu kvůli jedinému.
11:31
Má zpoždění, ale určitě zavolá.
11:34
Zvoní telefon, to bude ona. A je to ona!
„Dobrý den, mohu mluvit s Václavem?“
„Nemůžete, tak jako každý den, je i dnes touto dobou na obědě.“
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (63) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) voda (25) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (71) život (26)
Andy, napadlo Vás, že ve skutečnosti celé dva roky volala, aby slyšela Váš hlas?
Přiznám se, že nenapadlo :). Ale vzhledem k tomu, že můj hlas nezněl vždy příjemně, dost o tom pochybuji.
Andy, do žen a do melounů nikdo nevidí…jistě znáte 🙂
Skvělá poznámka! Mě to nenapadlo taky. Nová pointa, co? To by si pomalu zasloužilo zpracování do další padesátky. Nebo i velké povídky.