Žumpa
Zrovna okopávala rajčata, když se za chatou ozval výkřik. Rázem ji pokryla mazlavá hnusná hmota. Běžela za chatu. Robert tam od rána kopal žumpu. Teď plaval ve výkopu uprostřed smrduté tekutiny a volal o pomoc. Vytáhla ho. Objali se. Stáli tak, plakali štěstím a odevšad se na ně snášela – ropa.
klikaři…
To je tady myslím první happy end, že?
Už jsem při kopání žumpy narazil na leccos:
– samé zbytečnosti. Narazit na ropu se mi ale nepodařilo nikdy.
já jsem jednou taky kopal ale v minulosti a taky jsem narazil, jenže dost tvrdě, takže už zásadně nekopu.
Mě vlastně teprve kopání žumpy čeká a mám z toho takovou hrůzu, že si to takto zlehčuji.