Anna Karenina po třiceti letech
Anna rozsvítila lampičku. Insomnie jako bič. Vronský zase chrápal. Pozorovala jeho mohutné dmoucí se břicho a chlupy v nose, které se pohnuly s každým vdechnutím. S těmi apnoickými pauzami budou muset něco dělat. Ale jinak si nemůže stěžovat, stárne se jim spolu hezky. Ještě že měl ten vlak tehdy zpoždění…
… z poslední věty by byl luxusní název celého příspěvku.
Na tuhle už jsem skoro zapomněl. Legrace.
Jak zapomněl?
Sentimentální román jsem četla a líbil se. I 50-jsou čtivé.
Děkuji, Márinko, potěšilo velice.