Jako vejce vejci
Stojím nad ní v tramvaji. Je mi povědomá. Není to máma mojí spolužačky?
Jasně, ta podoba!
Ale ne, její máma už umřela.
Sakra, vždyť je to ona, moje dávná, tajná láska!
Ta zestárla! Ty vrásky a šediny…
Oslovím ji: „Markéto!“
Vzhlédne: „Jé, táta mého spolužáka, nevšimla jsem si, posaďte se.“
TŘICÁTÝ PŘÍBĚH! Jen tak dál!
🙂
Honza se vypsal. Skvěle vypsal 🙂