Nemodlín vařil.
„Všimla sis někdy,“ povídal Kometě a krájel při tom zeleninu, „že každej druh cibule vyvolává jinej pláč?“
„Ne.“
„Šalotka to jsou takový naparfemovaný slzy, bílá cibule zase sladký.“
„A klasická žlutá?“ zeptala se.
„V tý je štiplavá syrovost. To je normální plačtivá realita. Jako když ti někdo umře“
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) manžel (25) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (64) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (72) život (26)
… no, jsem z toho trochu rozpačitá.
Pointa by byla fajn, kdyby příběh uzavřela v poněkud jiném kontextu.
To ja som z vacsiny Nemodlina… 🙂 Nie je to zle, ale autor ma jednoznacne aj lepsiu seriu pribehov nez je tato.