Přesvětlená kancelář, kartotéky, starý počítač, zápach papíru, prachu a levné dezinfekce. Úředníček ve vytahaném svetru s jelenem.
„Tak co já bych vám napsal? Stačilo by trošičku nudných 82?“ Umluvil ho na veselejších 77 a podepsal formuláře.
„Teď zavřete očička…“
Praštili ho přes zadek, až zařval. „Maminko, máte chlapečka!“ uslyšel seshora…
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) manžel (25) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (64) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (72) život (26)
Vítám autora v klubu těch, kteří své mikropříběhy rádi píšou jako mikrorébusy 🙂
Odměnou ti, Jindřichu, budiž hrstka čtenářů s podobnou mozkovnou a smyslem pro humor.
Veselejších 77! Úžasné 🙂
Nejlepší je, že ho usmlouval, aby to bylo míň!
No právě, to mě totálně dostalo 🙂
Asi by těch pět navíc bylo plných bolesti, smutku a samoty.
Jak příhodné….