Je překrásný. Ještě nikdy mořského racka neviděla.
…..
Vitrína vypadá mezi skříněmi vesnické knihovny opuštěně. Pozůstatek zrušené školy.
…..
Když ho pohladí, určitě obživne.
…..
Dokáže ještě létat?
…..
„To nesmíš otvírat,“ okřikne ji starý knihovník. „Nikdo na něj nesáhnul už šedesát let, co školu zavřeli. Rozpadnul by se.“
Tak se ho nikdy nedotkne.
Autorka velmi děkuje vydavateli za svůj třicátý příběh. 🙂
A vydavatel se klaní a děkuje za všechna krásná vyprávění. Hodně šťastných nápadů do další třicítky, Lidmilo!