Z kola ven
Ležela schoulená na rohu ulice a cítila beznaděj.
„Všechno končí… Jsem jen jednou z mnoha a nikdo už mě nepotřebuje.“ stěžovala si.
„Ale vždyť jsi jedinečná, jiná než všechny ostatní a chybíš nám tu! Jistě se brzy vrátíš na své místo…“
„A co když ne?“ vzdychla stará pošlapaná dlažební kostka.
![kostka](https://i0.wp.com/pribehynapadesatslov.cz/wp-content/uploads/kostka.jpg?resize=273%2C337)
ilustrace: Veronika Švancarová
Zveřejnit komentář