Dědečkova pomsta
Atmosféra ztěžkla. Bledá rodina stála kolem lůžka umírajícího jako jeden muž.
„Povězte, dědečku,“ řekla snacha zoufale a položila mu chladnou ruku na orosené čelo. „Kde je to zlato? Půdu jsme přerovnali, zahradu rozkopali, zdivo rozebrali… Kde je?“
Ticho přerušovalo jen dědečkovo přerývané dýchání.
„Vy šťourové!“ zasmál se dědeček a skonal.
Od srdce jsem se zasmál, děkuji 😀
Opravdu? To je milé, merci.
Chacha,…ten jim to nandal, děda humorista!