Duplotin a Dveo
„Stůj! Chceš mě opustit, Dveo? Chceš nechat starého Duplotina samotného? Svět je zlý. Zůstaň.“
Dveo se dál snažil protlačit k východu. „Co mi rozkazuješ?“ ptal se nasupeně neboť Duplotinovo kluzké tělo nedokázal odsunout. „Jsi snad můj starší bratr?“
„Nejsem“, připustil Duplotin. Pak se rozchechtal. „Zatím!“
Zvenku se ozval výkřik rodičky.
Vydávám vypravěčský hard-core Příběhy na 50 slov. Starám se o stejnojmenný projekt a webové stránky. Občas píšu.
tomu nějak vůbec nerozumím 🙁
A už možná jo… embrya.
Jo 🙂
… „embrya“ ?
Jaký embrya, to už jsou novorozenci ,-)))
(Ačkoliv někteří jedinci, pravda, zůstávají mentálně rovni embryím až do důchodového věku. To už se pak zase tlačí u jiného vÝchodu…)