„Je hrozný, jak je tady na sídlišti nedomyšlený parkování; zaparkovat tu večer nemá člověk šanci!“ pomyslela si.
Když odstavila auto na místo vyhrazené pro invalidy, vzpomněla si na babičku.
„Musím ji zas vyzvednout ze starobince a trochu ji povozit na vozejku kolem domu, aby lidi neremcali, že máme tu ceduli.“
alkohol (36) automobil (30) babička (29) bolest (26) cesta (61) doktor (33) děda (39) děti (78) hospoda (28) jídlo (42) konec (58) láska (46) manžel (25) muž (34) město (26) nebezpečí (29) noc (37) omyl (27) otec (28) oči (33) peníze (31) pes (28) práce (37) překvapení (64) rozhodnutí (33) rozhovor (59) setkání (29) strach (27) tma (27) tušení (37) vzpomínka (33) záporná postava (35) řešení (25) žena (72) život (26)
Ze života. Snad dodat že díky babičce nemá jen tu ceduli ale i to auto, příspěvek na benzín, dálniční známku a povinné ručení.
Přesně!
a možná i důchod
O jednom takovém případu konkrétně vím, byl inspirací pro napsání příběhu…Ale je takových hodně…
Je na tom zvláštní to, že oni mají na tohle zneužívání systému žaludek. My ale zpravidla nemáme žaludek na to, je prásknout…I když, možná by ani to nepomohlo…A navíc – jedna vlašťovka jaro nedělá, a i kdyby to v jednom případě „fungovalo“, neodstraní to systémovou chybu v přidělování takových výhod…