Něco ze života
Starej Vojáček ležel v křesle před televizí a klimbal.
Dzzn!
„Zvonek!“ Houknul.
Drnk!
„Někdo zvoní!“
Drrn! Dzin! Drrrr!
„Táňo, ty neslyšíš?!“
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrr…!
Zesílil zvuk, až zvonění přehlušil. Znovu mu klesla hlava. V polosnu viděl ve zprávách Vojáčkovou. Přešlapovala, křížila nohy, dělala prosebné obličeje. Titulky zněly: Otevři, otevři, nemám klíče.
Přepnul.
Vydávám vypravěčský hard-core Příběhy na 50 slov. Starám se o stejnojmenný projekt a webové stránky. Občas píšu.
Jo, možná takhle to chtělo…
Ta poslední věta to luxusně uzavírá.
🙂
Dík za pochvalu i za kritické připomínky k předešlé verzi textu.
Musím říct, že zpracovat prosté příhody do něčeho, co se dá číst, je docela náročné. Např. tuhle jsem během půlroku přepsal čtyřikrát.