Černá ovce, bílá vrána
Jsem tak sám.
Nesnáším samotu. Chci něco víc. Chci se cítit jako součást něčeho většího. Mít po pravici i po levici přátele, kamarády, lásky…
Chci zapadnout. Nelišit se. Být jako oni.
Tentokrát jsem barvu určitě trefil.
„Stát! Ty tam vzadu, vylez!“
Kruci…
„Rákosníčku, neser! Říkám to naposled – mezi šmouly nepatříš!“
😉
Hezký, jen ta vulgarita na konci je asi zbytečná 🙂
To víte, i šmoulové jsou jen lidi. Když to udělal poprvé, dobrá, přejdeme to a už ať se to neopakuje. Když podruhé, úsměvy poněkud přituhly a Taťka Šmoula se malinko zamračil. Potřetí, počtvrté, popáté… A pořád ve vší slušnosti. Ale když už je to potolikáté, to i ten nejslušnější šmoula zaloví v těch částech slovníku, kde se červenají i písmenka. ;o)
je to super.:-)