Právě mě postřelili!

Když mě postřelili, byl jsem zpočátku strachy bez sebe. Žádný div, že? Ale jakmile jsem si uvědomil, že nezemřu, tak se má mysl – navzdory termonukleární bolesti a rozšiřující se kaluži podivně teplé krve – rekalibrovala. A do hlavy mi skočila jedna útěšlivá ale i znepokojivá myšlenka: Tohle musím poslat na Twitter!