Strach
Na zahradě roste ořešák. Je mi deset, vylezl jsem vysoko, kam jen jsem si troufnul.
Dřevo se hýbe jako živé. Držíme se v objetí, přitisklí. Houpe mě na šedivých ramenech, bojím se.
Kořeny drží v hlíně, pod nimi poklad. Od skládky letí holubi. Jsem úplně sám.
K obědu musím dolů.
Zveřejnit komentář