Z kola ven

Ležela schoulená na rohu ulice a cítila beznaděj.

„Všechno končí… Jsem jen jednou z mnoha a nikdo už mě nepotřebuje.“ stěžovala si.

„Ale vždyť jsi jedinečná, jiná než všechny ostatní a chybíš nám tu! Jistě se brzy vrátíš na své místo…“

„A co když ne?“ vzdychla stará pošlapaná dlažební kostka.

ilustrace: Veronika Švancarová